Lekce II. – Hezká hračka a co dál…

Takhle u tý ďáblový bedýnky vysedává už týden, co na tom má fakt nechápu,“ zažbrblala Miluška (tchýně) z kuchyně, „hele, dáš si kafe, než se zas probere do reality?“ Kávu jsem si přál a v duchu si říkal: „neboj se, Miluško, i na tebe dojde…“ U kávy a Miluščiných buchet jsem v klidu vyčkal, až Mirek vyčistí  pole od min. Pak se otočil:„nazdáár ty seš tady? Hele, tak jsem tě poslechl – přečetl jsem nápovědu a zkusil to podle ní, pak, když jsem si ten Solitaire otestoval, zkusil jsem ten Spider, co je taky pod těma hrama a ovládání bylo skoro stejné…, jen jsem nemusel střídat červenou a černou barvu. Pak jsem zkusil ty miny, a ty se mi fakt líbí.“ „Výborně Mirku, takže s myší už jsi kamarád a zjistil jsi, že většina aplikací (tedy programů) se ovládá podobně a čím více jich poznáš a naučíš se ovládat, tím méně ti bude dělat problémy pochopit a naučit se ovládat programy nové.“, pochválil jsem svého žáka a sáhl po další buchtě.

Mirek se potěšeně usmál a s nonšalancí komputerového génia pronesl: „No, nějaký pokrok jsem na sobě taky poznal, ale dnes to budem muset vzít rychlejc, slíbil jsem kamarádovi, že mu sepíšu pro místní kroniku události toho lovu na uprchlého medvěda, co se z něj pak vyklubal sousedův ratlík. Tak musím zasednout k papíru a nabrousit svou tesařskou tužku…“ Polknul jsem poslední kousek buchty a vyrazil do protiútoku: „pročpak hned papír a tužka, máš své PC a to není jen na hraní her…“ „To je prima,“ rozzářil se Mirek jako jarní sluníčko, „tak si za to sedni a já ti to nadiktuju…“ „Hele,“ ušklíbl jsem se, „zřejmě si pleteš role. Nejsem tu za sekretářku, ale za lektora. Tak za to sedni ty a začneme.“ „Ale já nevím jak?“, opáčil Mirek. „Žádné strachy, dej mi chvilku a půjde ti to jako hraní her“, uklidňoval jsem Mirkovo zděšení. „Výborně, teď víš, co chceš na počítači udělat – napsat text a vytisknout text – máš tedy cíl. Nyní musíme zvolit cestu ke splnění cíle – spustit a použít vhodnou aplikaci na psaní textu. Dále se po zvolené cestě vydat – napsat text a dojít do cíle – vytisknout text na tiskárně. Jednoduché, ne?

Ale teď si shrňme předcházející body jako obecnou metodiku ke splnění libovolného úkolu na PC:

1. Definovat přesně cíl
2. Zvolit vhodnou cestu
3. Absolvovat zvolenou cestu
4. Dosáhnout cíl
5. Odměnit se

Pravda pátý bod asi není nezbytný, ale je to příjemné J. Teď na mě Mirku hledíš a uvažuješ, zda z tebe nedělám hlupáčka, ale jakkoli se ti zdají předcházející body samozřejmé a triviální, když byly vysloveny, ale pokud se jich nebudeš držet, dopadne tvá práce nevalně. Pojďme spolu bod po bodu projít a aplikovat na náš případ.

ad 1 Definici jsme již provedli – napsat a vytisknout text.

ad 2 Zvolit vhodnou cestu – použít vhodný program: pro psaní textu na PC se používají tak zvané textové procesory. Jedná se o aplikace, které fungují jako chytrý psací stroj. Ale nejenže pomocí nich naklepeš text do PC, ale lze v nich text i oživit jednoduchou grafikou, text lze zvětšovat, zmenšovat a vůbec graficky upravovat podle tvé vůle, rovněž ti může text i gramaticky upravit. Nejznámější a nejpoužívanější dva programy tohoto typu jsou MS Word z balíčku kancelářských aplikací MS Office a Writer z balíčku Open Office (ještě o nich v budoucnu pohovoříme). Oba zmíněné programy, ač od různých výrobců, jsou téměř shodné a ovládají se také velmi podobně. My zvolíme Writera (už jsem ti jej na tvé PC nainstaloval J), má totiž oproti Wordu jednu obrovskou výhodu – je zadarmo…

ad 3 Absolvovat zvolenou cestu – Přes již známou sekvenci Start- Všechny programy se dostáváme do menu, kde vybereme složku Open Office.org 3.1 a položku Open Office.org Writer. Vidíš, Mirku, na displayi máš teď zobrazenou prázdnou stránku papíru, po němž jsi tak toužil, jen tu tesařskou tužku tu představují dva kurzory – kurzor myši a kuzor klávesnice. Kurzor myši (dále KM) se nám ze šipečky změnil v nenápadné cosi v podobě velkého písmene I a kurzor klávesnice (dále KK) má podobu blikající vertikální čárky. Pomocí KM (levým klinutím) můžeš například umístit KK do textu kamkoli chceš a tam pak pokračovat v psaní nebo úpravě textu, ale to bude výhodné, až toho budeš mít napsáno více… Teď ti zatím ještě jen bliká KK na prázdné stránce. No, tak už se do toho milý Mirku pusť a napiš svou první počítačovou větu. Ne, nesnaž se hledat velké písmeno, Writer si je změní na začátku věty sám. Prostě jen piš…, věty ukončuj tečkou a mezerou. Klávesu ENTER (u některých klávesnic vypadá jako zalomená šipka) používej jen na nový odstavec. A jen piš a piš…“ „Nebude to ale vypadat divně a neupraveně?“, otočil se na mě Mirek. „Neboj, Mirku, teď pořizuješ takzvaný hrubopis a formátovat (tedy dávat mu slušivý kabátek) jej budeš až po jeho dokončení.“ „A proč to nemůžu udělat hned, jako u psacího stroje?“, divil se Mirek, „víš, já mám rád, aby to bylo tip ťop hned…“  „Ale jistě, můžeš, ale víc se nadřeš. Neštěstí některých lidí spočívá v touze staré postupy aplikovat na novou technologii. Nedělejme, tedy, stejnou chybu jako ti ruští dřevorubci, kteří vyfasovali nové motorové pily místo svých klasických pil a od té doby neplnili plán, protože nikdy nenahodili motor… J Výborně, Mirku, zatímco jsem tu krasořečnil a předváděl hloubky a výšky svého mohutného ducha jsi stvořil první tři věty. Odlož teď klávesnici a uchop myš, budeme se tvářit, že jsi text dokončil. Najeď MK na začátek textu, podrž levé myšítko a táhni MK na konec slova a zde levé myšítko pusť. Slovo zmodralo – nadefinoval jsi blok textu. Většina operací s textem vyžaduje definici bloku. Prostě program chce vědět, co všechno má následujícím povelem změnit. Tento povel vydáš opět myší, a to kliknutím na tebou zvolenou ikonku dané operace. Ikonky najdeš v horních řádcích aplikace. Přemístíš-li na ni MK a necháš jej chvíli v klidu, zobrazí se u této ikonky její krátký popis. Úplný seznam všech možných funkcí je ovšem skryt v menu na prvním řádku. A je tu samozřejmě i oblíbená nápověda v češtině, která podrobně povysvětlí, co jsme zde nakousli. Teď třeba klikni na to tlusté B a ejhle, zvýrazněná text nám ztučněl, nové klinutí na stejné místo a textu se opět vrátí jeho štíhlost. Definici bloku zrušíš kliknutím levého myšítka mimo blok. Zkus teď kliknout na ikonku tiskárničky a už frčí tisk. Pokud místo toho klikneš na Soubor- Tisk – vyběhne na tebe formulář, ha, co teď? Je čas na tři zásady práce s PC z minulé lekce – hodně číst – hodně přemýšlet – střídmě klikat. Tady totiž můžeš nastavit nejrůznější vychytávky tisku (počet kopií, kvalitu tisku apod.). Po stisku tlačítka OK se také rozjede tisk, tato druhá varianta ti však dala větší možnosti volby…“

ad 4 Dosáhnout cíl – „Tak to bylo“, mnul si Mirek ruce. „No, to asi ne, vytisknul jsi jen tři věty.“, opáčil jsem. Ale Mirek se nenechal rozhodit: „Já už tě znám, stejně mi to dáš za domácí úkol…“ „Máš vlastně pravdu, Mirku, ale než to dnes zabalíme, je třeba si práci uložit, abys později nemusel začínat práci znovu, ale mohl pokračovat tam, kde jsi minule skončil. Klikni, tedy, na ikonku diskety – zase formulář a tři pravidla, jen si Mirku zvykej. Pojmenuj svůj soubor (tak budeme říkat tvému uloženému textu) dle libosti. Název souboru by neměl být dlouhý, ale měl by být výstižný, abys i za rok z názvu poznal, co je jeho obsahem. Klikem na OK soubor uložíš. Příště, až Writer opět spustíš, stačí kliknout na ikonku složky a prostřednictvím známého formuláře a kliknutím na jméno souboru opět tento vyvoláš. Kam se soubor ukládá a jak toto místo měnit, o tom promluvíme později, třeba příště…“ „Moment, moment – a co bod 5, nezapomněl jsi na bod 5?!“, rozhořčil se Mirek.

„Neboj, Mirku, nezapomněl, už můžeš tu lahvinku červeného otevřít…“