Lekce I. – Počítač pro Mirka

Prolog – Kdo je Mirek?

Mirek je můj tchán. Po rušném a produktivním životě užívá ve svých sedmdesáti letech zaslouženého důchodu. Žije dál poklidně a vcelku spokojeně se svou ženou Miluškou mezi zahrádkou, drobnými opravami baráčku a setkání s přáteli u vínka či bowlingu. Vcelku idylka…

Lekce I. – PC je jen nástroj a internet zvláštní svět.

Milý Mirku, PC není nepřítel, ale jen nástroj pro spoustu vzrušujících činností jako například telefon, automobil nebo hrábě. Má jen více možností použití a úměrně tomu i nároků na údržbu a ovládání. Navíc ve spojení s internetem funguje jako dveře do nového a zajímavého světa, světa informací… Na start bude dobré znát, alespoň v základu, jak ta potvůrka vlastně funguje, co v ní je, kde to bydlí a co to žere.

Každé PC (Personal Computer= osobní počítač) je řízeno tak zvaným procesorem – mozkem celého zařízení, které trůní na základní desce spolu s operační pamětí, grafickou kartou a dalšími součástkami nezbytnými pro jeho provoz. K této základní desce (motherboardu – pro lingvisty J) jsou připojeny ještě další, řekněme moduly, jako pevný disk, klávesnice, myš, monitor či display. Veškeré toto „železo“ se zove odborně hardware. Teď už milý Mirku vidím, jak se ti z těch nových pojmů kouří z hlavy, ale klidně usrkni ze své dvojky červeného, časem se ti tyto pojmu dostanou samy do krve, stejně jako volant, brzdy a motor u auta.

Ovšem bez duše by i člověk byl jen málo funkčním souhrnem svalů, kostí a dalších součástek, proto i PC má svou „duši“, kterou představují programy, které umožňují komunikaci mezi tebou a hardwarem PC. Těmto programům říkáme software.

Nejdůležitějším programem je OS neboli Operační systém. Zní to složitě, ale jde jen o program, který se automaticky spustí po startu PC a vyčkává tvých povelů (prostřednictvím myši či klávesnice), aby je ochotně a bryskně vykonal. Mezi OS patří Microsoft Windows, Linux, Mac OS a další… My se seznámíme s MS Windows, protože jej máš nainstalované na svém PC, stejně jako drtivá většina ostatních uživatelů. Povely, které mu budeš udílet, budeš většinou spouštět jiné programy nebo prohlížet nebo jinak pracovat s nejrůznějšími soubory (ale o tom později). Je třeba si uvědomit, že PC vždy plní tvé úkoly, a to rychle a přesně podle tvých požadavků, které zadáš. A tady jsme u prvního nebezpečí – vždy musíš vědět, co chceš vykonat a povel vydat tak, aby tomu PC rozuměl.

A zde se dostáváme ke třem zlatým pravidlům práce s PC a pohybem na internetu:

1. Hodně číst!
2. Hodně přemýšlet!
3. Střídmě klikat (mačkat tlačítka)myší!

Vůbec se Mirku nenech zdeptat skutečností, že ze začátku půjde všechno pomalu. Postupem doby ty nejčastější operace budeš provádět rychle a automaticky. Avšak sám poznáš, že porušení těchto pravidel může mít za následek, že se podle tvého názoru bude PC chovat tak, jak jsi to nechtěl.

Ale dost mentorování, zmáčkni poprvé spouštěcí tlačítko svého PC. OS tě přivítá, na monitoru po chvilce zobrazí nějaký obrázek, zahraje uvítací melodii a… nic. Nic se neděje, tedy zdánlivě. Tvé PC očekává tvé příkazy obrázek na pozadí se nazývá pracovní plocha a na ní je několik malých obrázků. To jsou takzvané ikony a reprezentují další programy či funkce OS, které můžeš třeba spustit. Všimni si spodního řádku „rozsekaného na několik částí. Úplně vlevo je tlačítko nabídky start, za ním je zobrazen „panel rychlého spouštění“, pak nejdelší, zatím prázdný panel, kde se zobrazují zástupci spuštěných programů (tvé PC umí pracovat na více věcech současně), za tímto panelem následuje panel jazyků (stabilně nastaven na „CS“, ale až budeš posílat mail známému z Německa, jistě oceníš přepnutí klávesnice na GE – německou) a poslední je panel rezidentních programů (ty se spouštějí automaticky při startu PC a pracují automaticky na pozadí – zatím nás zajímat nebudou). A co ještě vidíš na monitoru? Jo, myslím tu šipečku (malou šipku J), říká se jí kurzor… Teď pohni myší. Vidíš i kurzor se pohnul souhlasně s pohybem myši. Je třeba se si říci, jak správně myš držet. Uchop myš tak, aby tvé zápěstí bylo opřené o podložku a pohyb myši jsi řídil jen pohyby prstů. V okamžiku, kdy budeš chtít zmáčknout tlačítko myši (kliknout), přitlač dlaň na tělo myši a zafixuj ji tak k podložce. Zamezíš tak, nechtěnému pohybu myši. A pak lze bezpečně klikat dle potřeby…

Zkusíme teď „najet“ kurzorem na tlačítko „Start“ vlevo dole a kliknout levým tlačítkem myši (levým myšítkem J). Dále najedeme na položku „Všechny programy“ – zobrazí se nám menu. A dále obdobně otevřeme položku „Hry“. Najedeme zde na položku „Solitaire“ a potvrdíme volbu kliknutím levého myšítka a... …a dějí se věci… Otevřelo se nám okno s karetní hrou. Tvůj první program – aplikace je spuštěn…

Co s tím? Jak se to hraje? Tvůj zájem mě těší… Všimni si položky „Nápověda“ v levé horní části okna. Za domácí úkol klikáním myši přečti nápovědu a zkus si hru zahrát. Nenásilně se tak naučíš pracovat s myší. Nyní zaměř pozornost na bílý křížek na červeném pozadí v pravém horním rohu okna. Klikni zde a okno s aplikací se zavře a ukončí hru. Opět klikni na tlačítko start levým myšítkem a stejně pak na tlačítko „Vypnout počítač“. Objeví se okénko s volbami a ty známým způsobem vyber „Vypnout“. Počítač se sám vypne a ty máš za sebou svou první PC seanci…

Do příště si spouštěj ve volných chvílích své PC a hraj Solitér…, vždyť kdo si hraje, nezlobí…J